BRGER DE PICARDIE - KENNEL "VON VORWITZ"
proč Pikard? |
|
Kynologická vášeň mě provází životem už bezmála čtařicet let. Vždy jsem volila lítání se psem po cvičáku, než po výstavišti. Moje první psí láska byla dlouhosrstá kolie pes Ajax. Byl to sice bezpapírák, ale díky němu jsem propadla tomuhle nádhernému "koni". Po něm to byl opět chlupatý koliák Ben, německý ovčák Bojar a když jsem poznala svého muže, rozhodli jsme se, že si koupíme psa s průkazem původu. A tak přišel plavý briard Chirico (Čiro) z Ecolonu. Byl to báječný chlupáč, který měl úžasnou chuť do práce. Jenže pak přišly na svět děti a na pejskařinu nebyl čas. Čiro odešel v devíti letech. Ale protože jsem bez psa nemohla být a věděla jsem, že na výcvik nebudu mít čas, rozhodli jsme se s mužem, že společníka nám bude dělat naše bíglí fenka Tusi z Ožináku. Ale jak šel čas a děti odrostly, věděla jsem, že se vrátím ke kynologii. Ale protože jsem nechtěla absolvovat dlouhé chlupy, neměla jsem jasno, jaké plemeno si zvolit. Po dlouhodobém hledání, spoustě okolností, náhod a porovnávání povah jsem objevila PIKARDA. Velice dlouho jsem dávala dohromady dostupné informace (hlavně ze zahraničních zdrojů) a hledala vhodné a hlavně volné štěně. A měla jsem štěstí :-) Našla jsem plemeno, které mi maximálně vyhovuje. Musím se přiznat, že jsem ani zdaleka nečekala, že budu tak moc spokojená. Nemám ráda výstavní linie, které válcují generace psů a proto mě pikard zaujal svým naprosto přirozeným, nepěstěným vzhledem a ještě původním charakterem. Proč Pikard? Pikardský ovčák je plemeno, které není postiženo módní mánií, která u mnoha jiných plemen vedla k tomu, že povahové vlastnosti ustoupily exteriéru. V zemi původu na severu Francie je dodnes používán převážně jako ovčácký pes. Dále je využíván ke sprtovnímu výcviku (ring, mondioring, stopařské a obranářské speciály aj.), kde pikardi dosahují výborných výsledků, agility i záchranářský výcvik. Není vhodný ke canisterapii kvůli své odměřenosti k cizím osobám. Povaha: Jak už jsem napsala, pikard je pes, který si dochoval původní charakter. V historii střežil stáda před dravci a lupiči a z těchto dob si nese silný ochranářský instinkt. Je absolutně oddaný svému pánovi, kterého bezmezně miluje. Je neskutečně věrný a přítulný k celé své rodině. K dětem "své smečky" je neuvěřitelně jemný. Ale naopak vůči cizím osobám je naprosto nedůvěřivý a odměřený. Psi bývají často dominantní vůči jiným psům. Je také občas tvrdohlavý, s čímž se musí počítat hlavně při výcviku. Vždy zvažuje situaci a nejedná bez rozmyslu. Proto není k výcviku vhodný pro psovoda, ktrerý má zkušenosti pouze s NO, kteří mají zcela odlišnou povahu. Je velice odvážný, veselý, temperamentní a má smysl pro humor. Při správné motivaci se velmi snadno učí. Absolutně se na pikarda nesmí použít dril nebo nesprávný nátlak. To zlomí jeho povahu a výsledky jsou opačné. Je velmi citlivý na domácí atmosféru. Jeho silná vazba na pána vylučuje, aby byl držen v kotci. Ještě bych dodala, že mnohem víc než kterékoliv jiné plemeno, potřebuje štěně pikarda řádnou socializaci. Je nezbytnou nutností hned po odběru štěně brát do nejrůznějších prostředí a opravdu intenzivně ho seznamovat s různými situacemi, aby z něho vyrostl vyrovnaný jedinec. Trochu historie: Pikardský ovčák je vůbec nejstarším francouzským ovčákem. Na území Francie přišel pravděpodobně s Kelty a jeho původ je úzce spjat s plemeny beauceron a briard. Jsou to vlastně "bratranci". Po staletí byl využíván jako všestranný pomocník při práci se stádem a k tomuto účelu se dodnes chová především na severu Francie. V průběhu druhé světové války toto plemeno téměř vyhynulo. Jen díky pár nadšeným lidem se podařilo pikardského ovčáka zachránit. Ani v současné době není pikard zdaleka tak rozšířen jako jeho příbuzní. Ve východní části Evropy je toto plemeno k jeho škodě téměř neznámé. Největší počet jedinců je v severní Francii, dále pak v Belgii, Holandsku a v Německu. Péče:Toto plemeno není náročné na péči. Jeho srst má vypadat nedbale a proto ji stačí učesat řídkým hřebenem jednou za dva až tři měsíce, v době línání častěji. Ale ne příliš, aby se srst nepoškodila. Často česaný pikard pak vypadá jako chemlonová koule. Ani snad netřeba dodávat, že pikard potřebuje dostatek pohybu, jako všechna pracovní plemena. Předpokládám, že to každý zájemce o takové plemeno bere jako samozřejmost. Při dostatečném zaměstnání a vyběhání je doma naprosto klidný.
Zde bych chtěla poděkovat svému muži: "Děkuji ti! Bez tebe bych si Tinni nemohla pořídit. Děkuji ti, že jsi na jeden zátah absolvoval tak náročnou cestu. Děkuji ti za nekonečnou trpělivost, kterou se mnou máš, za to, že mi toleruješ moji pejskařskou vášeň. Ale hlavně za to, že jsi mi pevným zázemím a oporou. Děkuji." __________________________________________________________________ "Když si vezmete někoho,kdo chová zvířata,vstupujete do určitého šílenství" (Nora Ephronová)
|
